David Dreman

David Dreman se narodil v Kanadě v roce 1936 do rodiny obchodníka s komoditami. Dreman byl tak trochu neobvyklý investor. Svojí metodou se od ostatních dost odlišoval. Podobně jako Neff viděl velký potenciál zejména v těch odvětvích a akciích, které byly z nějakého důvodu nepopulární a zcela mimo zájem ostatních investorů.

Po absolvování univerzity v Manitobě v roce 1958 pracoval několik let jako analytik v investičním průmyslu. Po 19 letech toho ale měl dost a rozhodl se založit vlastní investiční společnost Dreman Value Management. Společnost, ze které by mohl těžit on sám a jeho klienti.

Ve světě financí prorazil jako „investor kontrarián“. Dokonce i jeho jachta se jmenovala „The Contrarian“. Do svého portfolia řadil akcie, o které nikdo nejevil zájem a které byly silně podhodnocené. Dreman pak tyto akcie držel tak dlouho, dokud se jejich cena nevrátila k jejich průměrné tržní hodnotě. Jako příklad uveďme akcie Philip Morris (Altria) a Tyco, které byly na trhu zcela odmítnuty. Dreman je nakoupil a později prodal se značným ziskem.

Jeho investiční strategie byla poměrně jednoduchá. Stejně jako Neff si Dreman uvědomil, že populární a drahé akcie jsou náchylné k prudkým cenovým propadům. Na druhé straně ale tyto akcie nemají tendenci prudce růst v případě dobrých zpráv. U akcií, které jsou trhem vesměs ignorovány, to ale funguje naopak. Špatné zprávy a události jsou již v ceně zohledněny. Jakýkoliv pozitivní signál je ale více než vítaný a ceny v takových případech často významně a rychle rostou.

Dreman také poukazoval na skutečnost, že existuje jen velmi malá pravděpodobnost (1 ku 130), že se odhady finančních analytiků na období dalších 4 čtvrtletí budou lišit od skutečných reálných tržních výsledků o méně než 5 %. Odhady na 5 let dopředu jsou na tom ještě hůř. V takovém případě máme 10x vyšší šanci vyhrát spíše v loterii…

S překvapeními a nečekanými událostmi (ať už pozitivními či negativními), je na trhu třeba počítat. V takovém případě se ale vyplatí hledat akcie, které při negativní události příliš neklesnou, a naopak při pozitivní události mohou rychle růst. A to je vlastnost právě levných a nepopulárních akcií.

Správně již tušíte, že na trhu se často děje pravý opak. Většina investorů se zajímá o populární drahé akcie, jejichž cena i při nejmenších problémech často prudce padá. Dobré zprávy jsou navíc již v ceně často zohledněny, takže velký nárůst se nekoná. Proč tedy takto riskovat?

Dreman se velmi zajímal o psychologii investování. Ve své knize „Psychology and the Stock Market“ z roku 1977 Dreman tvrdí, že existují jednoduché a osvědčené investiční strategie, jak porazit trh. Problémem jsou ale investoři samotní a psychologický aspekt to celé ztěžuje. Ačkoliv existují osvědčená schémata, většinu investorů zrazuje vlastní psychika. Nejsou pak schopni daná pravidla ziskových strategií dodržovat.

Většina investorů má tendenci reagovat nepřiměřeně. A často tak činí zcela pravidelně a předvídatelně. Například existuje tendence nadhodnocovat populární akcie (o kterých často slyšíme v médiích nebo od přátel atd.) a podceňovat akcie, které z nějakého důvodu populární nejsou.

Trh je těmito investory silně ovlivněn. Podle Dremana toho lze ale využít a zaměřit se právě na méně populární akcie. Stejně jako u Neffa je ale potřeba důkladné analýzy daných akcií. Dreman se konkrétně zaměřuje na akcie, které mají nízké P/E ratio, nízké cash flow a nízkou Price/Book hodnotu. Celá Dremanova investiční strategie je podrobně popsána v jeho knize s názvem „Contrarian Investment Strategies“.

V této knize se také zabývá finanční situací společností. Zajímá se o návratnost kapitálu, ziskové marže, pákový efekt a dividendový výnos. Dreman do svého portfolia vybírá pouze finančně zdravé společnosti. Nezajímají ho tedy akcie společností, které jsou ve velkých problémech. Soustředí se jen na „levné“ akcie, protože trh může reagovat nepřiměřeně.

Když se trh nachází v medvědí fázi, lépe se daří akciím s nízkým P/E ratio, nízkým cash flow, Price/Book hodnotou a s nízkou hodnotou Price-Dividend ratio. Špatné zprávy jsou již v ceně zohledněny. A to často někdy až moc. To je dáno právě tím, že trh má tendenci reagovat nepřiměřeně. To samé platí ale i pro akciové sektory. Dreman například vydělal v 80. letech na nákupu akcií po skandálech v bankovním sektoru.

Není proto žádným překvapením, že Dreman nakupuje zejména v době krize a paniky. Opět je to do značné míry odvozeno z psychologie. Během krize se již většina investorů rozhoduje na základě emocí. Vidí pouze klesající ceny a často následuje ona typická přehnaná reakce. To jsou momenty, na které Dreman čeká.

Čísla mu dávají za pravdu. Od konce druhé světové války se akciové trhy rok po každé krizi zvýšily od 22, 9 % až do 43,6 %. Bylo dosaženo průměrného růstu 25,8 %. Jedinou výjimkou je krize po incidentu v Tonkinském zálivu. V té době trhy vzrostly „pouze“ o 7,2 %. Dva roky po této krizi však průměrný výnos již vzrostl na působivých 37,5 %.

Dreman nabízí svůj vlastní odlišný pohled na riziko. Podle něj nejsou akcie více rizikové než dluhopisy. Podle něj neexistuje vztah mezi riskem (který je v tomto případě definován mírou volatility) a výnosy. Většina investičních poradců zastává názor, že abychom dosáhli vyšších výnosů, je nutné investovat do volatilnějších investičních nástrojů. Dreman s tím však nesouhlasí. 

Vyšší volatilita nepřináší vyšší výnos, stejně jako nižší volatilita neznamená nižší výnos. Hlavním rizikem pro investora není volatilita, ale inflace. A inflace je pro dluhopisy mnohem větší riziko než pro akcie. Dreman tvrdí, že díky tomu jsou akcie méně riskantní než dluhopisy, bez ohledu na jejich vyšší volatilitu.

Čísla mu dávají za pravdu i v tomto případě. V letech 1946 až 1996 akcie po inflaci překonaly v 84 % případů dluhopisy. To se týká období pěti let. Za období 10 let to odpovídá 94 % a za období 20 let dokonce celých 100 %.

Dreman tedy používá jiný koncept rizika:

1. Šance, že vaše investice udrží aktiva během investičního období.
2. Šance, že vaše investice porazí alternativní investice během investičního období.

Podle Dremana to naznačuje, že akcie jsou méně riskantní než dluhopisy.

Následující 4 body jsou důležité pro výběr akcií dle Dremana:

Tyto 4 výběrová kritéria slouží k výběru akcií.

Tato čtyři kritéria se používají k výběru akcií, které by mohly být zajímavé. Je však třeba provést další analýzu a rozhodnout, které akcie společností mají skutečné problémy, a které jsou podhodnocené.

Široká škála různých finančních metrik

V poslední fázi při výběru akcií se Dreman soustředí na různé finanční metriky:

A jak dopadl David Breman za posledních 10 let? Můžeme se podívat na úspěšnost jeho fondu Dreman Value Management. Na webu gurufocus.com jsme se dočetli, že tento fond za posledních 5 let dosáhl výnosu -19,5 %. Index S&P 500 si vedl lépe (-0,5 %). Uznávaný kontrarián byl tak sesazen ze svého trůnu. V roce 2009 byl po dramatických událostech dokonce v 72 letech propuštěn. V roce 2008 totiž jeho fond propadl o 45 % a Dremanovi se nepovedlo z této ztráty vzpamatovat. Chybou bylo, že v daném roce tvrdohlavě držel velké pozice akcií z bankovního sektoru. Dreman tvrdil, že 5leté období, kdy se nedaří, je při jeho kontrariánském stylu obchodování normální a že se situace opět změní k lepšímu. Částečně měl pravdu, když v roce 2009 fond vzrostl o 33 %, zatímco S&P 500 jen o 26 %. Deutsche Bank ale už s Dremanem neměla trpělivost a propustila ho.

Stojí tedy za to se o Dremanově strategii zmiňovat? Ano, samozřejmě že stojí. Z dlouhodobého hlediska se této strategii dařilo porážet trh. Investoři však musí uvažovat v dlouhodobém měřítku a být připraveni na jízdu na horské dráze s obdobími, kdy se strategii nemusí dařit. Dreman navíc udělal chybu, že investoval příliš mnoho kapitálu do jednoho sektoru. Nemusíte své těžce vydělané peníze sázet na jednu kartu, akcii, nebo akciový sektor. Deutsche Bank navíc Dremanův fond neuzavřela a na webu gurufocus.com můžete nadále sledovat, které akcie tento fond drží a jak se mu daří.