John Neff

John Neff bezesporu patří mezi zmiňované guru. Jedná se o zakladatele největšího podílového fondu devadesátých let – „The Vanguard Windsor Fund“. John Neff je muž ze staré školy. Je znám pro svou skromnost, trpělivost a výjimečnou sebekázeň.

Zatímco většina investorů se dnes vzhlíží v okázalosti a luxusu, Neff zůstal nohama pevně na zemi. Se svou manželkou je ženatý více než 30 let a společně vedou poměrně rutinní život v celkem skromném domě. Neff například každou sobotu pečlivě pročítá všechny výtisky Wall Street journal za uplynulý týden, aby mu neunikla žádná žádná ekonomická zpráva a událost.

 John Neff se zabývá hlavně nepopulárními akciemi. Nepopulární akcie jsou často levnější a investoři mají nižší očekávání. To znamená, že špatné firemní zprávy mají menší dopad na cenu akcií (samozřejmě pokud se nejedná o zprávy o bezprostředním bankrotu). 

Důsledně se vyhýbá velmi populárním akciím s rychlým růstem. U těchto akcií jsou již do ceny započítávána velká očekávání zisku, což znamená, že každá neuspokojivá zpráva může mít za následek obrovský pokles ceny. To se potvrdilo v roce 2001, kdy praskla dot-com bublina a investoři přišli o spoustu peněz. Ne však John Neff. Ten se tomuto tehdy populárnímu sektoru vyhýbal obloukem a byl tak relativně ušetřen devastujícím ztrátám, které dopadly na ostatní investory.

 Neff se tedy primárně zabývá akcemi, které mají nízké Price to Earnnigs ratio. Jak ale posoudit, zda se akcie s nízkým Price to Earnnigs ratio skutečně vyplatí nakoupit? K tomu Neff využívá svých ekonomických dovedností a odhodlání, které získal svými životními zkušenostmi. To mu pomáhá při výběru zajímavých akcií pro nákup.

John Neff, který pochází z podnikatelské rodiny, se narodil v roce 1931. Krátce poté, co se narodil, se jeho rodiče rozvedli. Pomyslnou hlavou rodiny se stal Neffův dědeček, který rodině dost pomohl zejména v době ekonomické deprese ve 30. letech. Neff se se svým otcem sešel až 14 let po rozvodu. Jeho otec mu tehdy nabídl práci ve společnosti na výrobu automobilových dílů a maziv. Šlo o solidní, ale trochu nudnou práci. Mladý John si zde ale díky tomu uvědomil cennou životní zkušenost. Společnost nemusí nutně zářit, mnohem důležitější je její stabilita a konzistentnost.

Během této práce se také naučil vyhledávat levné nabídky. V dané době se svým otcem pravidelně navštěvoval dodavatele pro jejich podnik a smlouval s nimi o cenách a možných slevách. To umožnilo jejich podniku být vždy o krok napřed před konkurencí. Také se to shledalo s kladným ohlasem u zákazníků, takže šlo v každém směru o přínosnou věc.

 Svého obchodního ducha a dovednosti dokázal zúročit poté, co začal pracovat u společnosti Vanguard. Dokonce založil vlastní fond (Vanguard Windsor fund), který spravoval v letech 1964 až 1995. V roce 1995 pak John odchází do důchodu. Za dané období jeho fond dosáhl návratnosti v průměru 13,7 %, čímž překonal index S&P 500 až o 3,1 % za stejné období. Za tak dlouhou dobu to byl mimořádný úspěch. Z Johna Neffa se stal nejen jeden z nejbohatších investorů, ale také se zařadil mezi legendy Wall Streetu. Jeho fond byl oblíbený i mezi jeho kolegy a obvykle se nacházel v 5 nejlepších investičních fondech společnosti Barron.

 Na první pohled se rozdíl 3,1 % nezdá příliš velký. Avšak během 30letého období by počáteční investice ve výši $ 10 000 do Windsorského fondu vrátila $ 564 000, zatímco S&P 500 by ve stejném období získal pouze $ 233 000. Rozdíl by činil $ 331 000. Složený úrok je mocným nástrojem, zejména po tak dlouhou dobu. Toho si byl vědom dokonce i samotný Albert Einstein, když jednou řekl, že složený úrok je osmým divem světa a ti, kteří tomu rozumí, na tom vydělávají, zatímco ostatní na to doplácí.

Neffova strategie je poměrně jednoduchá. Vybírá nepopulární akcie, které se nachází na nejnižších hodnotách za posledních 52 týdnů. Také se blíže zajímá o akcie s nízkým Price to Earnings ratio, protože čím nižší tato hodnota je, tím menší růst příjmů investoři od dané společnosti očekávají.

 U akcií s nízkým Price to Earnings ratio se do ceny akcie často promítají špatné zprávy. To snižuje riziko investic do tohoto typu společnosti. Pokud se navíc společnosti bude dařit, může se hodnota akcie velmi rychle zvýšit, protože příznivý vývoj často u těchto společností není v ceně akcie zohledněn.

 Opatrnost je však na místě, neboť ne každá levná akcie se vyplatí nakoupit. Je třeba oddělit zrno od plev. V tom byl právě Neff mistrem. Vedle Price to Earnings ratio ještě sledoval také růst výnosů. Pokud je společnost s nízkým Price to Earnings ratio schopna generovat růst 7 % a více, jedná se o zajímavou akcii. Pokud je tento nárůst podpořen zvýšením tržeb, zájem Neffa o danou akcii ještě více stoupá.

 Neff se zajímá hlavně o společnosti, kde se očekává růst, ale ten se ještě tolik neprojevil v nárůstu ceny akcie.  Pokud je cena akcie vysoká a společnost nebude schopna dostát očekáváním, cena může rychle a prudce klesnout. Proto se Neff vyhýbá společnostem, kde zisk rychle vzroste o více než 20 %.

 Volný peněžní tok, pokračující růst a slušný dividendový výnos jsou také důležitými kritérii výběru pro Neffa. Téměř polovina z 3,1% rozdílu mezi jeho fondem a S&P 500, je podle Neffa zapříčiněna „bezplatným“ dividendovým výnosem. Některé sektory jsou v jeho portfoliu zastoupeny mnohem více než jiné. Neff v tom ale nevidí žádný problém. Například v roce 1988 až 37 % jeho portfolia tvořily akcie poskytovatelů finančních služeb a 22 % jeho portfolia připadalo na společnosti z automobilového průmyslu.

 Stejně jako většina ostatních špičkových investorů se i Neff drží své strategie, ať se stane cokoli. Trh samotný až tolik nesleduje. Více se zajímá o to, ve který správný čas se svých akcií zbavit. O tomto tématu ale existuje překvapivě málo literatury.

Podle Neffa zde hrají zásadní roli emoce. Mnoho investorů lpí na ziskové akci natolik, že ji drží příliš dlouho. To vše ze strachu, že když jí prodají moc brzo, tak přijdou o maximální možný zisk. Strach je však emoce, která (jako každá jiná emoce) musí být při investičním rozhodování o nákupu či prodeji vypnuta.

 Náš akciový guru John Neff tedy nevidí problém v tom, že akcii prodáme ještě před jejím cenovým vrcholem. Ten bývá často doprovázen silnými emocemi na straně investorů a pokud akcie dosáhne svého vrcholu, může následovat rychlý pád. Takové následky jsou velmi vážné. To se ukázalo i v případě již zmiňované dot-com bubliny. Neff se však negativním dopadům této bubliny dokázal vyhnout. Neff si vyvinul metodu pro prodej svých akcií na základě očekávaných výnosů a zajímavého Price to Earnings ratio. Pokud akcie dosáhla očekávaných hodnot, obvykle ji prodal a vyřadil ze svého portfolia. Pokud se nejednalo o natolik kvalitní příležitost, že svá očekávání upravil na vyšší hodnoty. K tomu docházelo ale jen zřídka a zpravidla se ve společnosti musela odehrát nějaká významná událost, která Neffa zaujala.

 „Nikdy jsem nekoupil akcii, pokud jsem si nemyslel, že je nabízena se slevou“

Již jsme vás seznámili s tím, jak Neffova strategie fungovala až do doby, než odešel do důchodu. Manažer fondu Vanguard však na Neffovu metodu nezanevřel a nadále se podle ní řídí. Můžeme tedy i nadále sledovat, zda se strategii daří porážet trh. Na webových stránkách Vanguard můžeme vidět srovnání s indexem S&P 500. Fond Vanguard Windsor si vedle skoro stejně jako S&P 500. Fond Windsor II však dopadl o něco lépe.

Pokud byste před 10 lety investovali $ 10 000 do S&P 500, vydělalo by vám to $ 19 800. Pokud byste však investovali stejných $ 10 000 do fondu Windsor II, měli byste nyní na svém účtu dalších $ 21 200. Což je o poznání lepší. Zejména pokud vezmeme v potaz, že Neff již dané fondy neřídí. Pokud vás zajímá, které akcie má Windsor nyní ve svém portfoliu, můžete přejít na web Vanguard a do vyhledávacího pole zadat Windsor. Poté se můžete podívat na složení daného portfolia.

„Není vždy jednoduché dělat to, co není populární. Ale právě tak můžete vydělat peníze. Kupujte akcie, které jsou pro ostatní investory neatraktivní. Poté čekejte, až si trh jejich skutečné hodnoty všimne.“