Kenneth Fisher

Kenneth Fisher je jedním z nejznámějších investičních analytiků ve Spojených státech, který také pravidelně píše pro časopis Forbes. Fisher se narodil v roce 1950. Je také zakladatelem a předsedou společnosti Fisher Investments, která spravuje aktiva za více než 100 miliard dolarů. Jedná se  o jednoho z největších správců aktiv ve Spojených státech.

Kenneth Lawrence Fisher (narozen 29. listopadu 1950) je synem Philipa A. Fishera. Jeho otec byl odborníkem na růstové akcie. Kenneth ale netoužil po pracovní dráze svého otce a představoval si kariéru spíše v lesnictví (později se stal jedním z předních světových odborníků v oboru lesnictví). Přesto začal ale pro svého otce pracovat. Tomu bylo v té době 65 let a jeho striktní přístup rebelské povaze mladého Kennetha příliš nevyhovoval.

V roce 1973 se tedy rozhodl ve Woodside v Kalifornii založit vlastní společnost. Stejně jako jeho otec se vypracoval v úspěšného investora. Fisher v současné době vlastní fond Fisher Asset Management, který spravuje impozantních 36 miliard dolarů. Na svém vlastním spořicím účtu má pak pěkných 3,6 miliardy dolarů.

Kenneth byl k lidem nedůvěřivý a nevěřil příliš na skupinové myšlení. Své zaměstnance se tak snažil chránit před zbytkem investorské komunity.

Kenneth Fisher psal články o investování pro časopis Forbes. V roce 1984 napsal knihu s názvem Super Stocks, kde popisuje metodu, jak si vybírat akcie na základě P/S Ratio (Price to Sales Ratio) ukazatele. Tento ukazatel získáme tak, že celkovou tržní kapitalizaci vydělíme tržbami společnosti za posledních 12 měsíců. Dle Kennetha má tento ukazatel mnohem lepší vypovídací hodnotu než P/E Ratio (Price to Earnings Ratio), protože ten může být často zkreslený používanými účetními metodami nebo při velkých investicích například do výzkumu a vývoje.

Navíc společnosti s nízkým poměrem P/S mohou s mírným zvýšením marží dosahovat velkých zisků.

Fisher upřednostňuje nákup akcií s P/S poměrem nižším než 0,75 a obecně se vyhýbá akciím s P/S ratio od 1,5 výše. Pokud je P/S ratio větší než 3, nemá Kenneth Fisher o tyto akcie zájem.

 V některých sektorech však existují odchylky od tohoto pravidla. Základní průmyslová odvětví (ocelářství, automobilový průmysl, chemický průmysl, papírenský průmysl, strojírenství atd.) mají nízký růst a nízké ziskové marže. Pro investory jsou tak často nezajímavé a P/S ratio je v tomto odvětví také nižší. Pro Kennetha jsou obzvláště zajímavé akcie, jejichž P/S ratio je nižší než 0,4.

Kenneth sledoval i další kritéria u akcií, které si vybíral do svého portfolia. Mezi ně patří například zisková marže, nízký dluh, volný peněžní tok a růst zisku. Později se také začal zajímat o to, jak silnou má společnost pozici na trhu a jak se mění popularita jednotlivých kategorií akcií u investorů.

U farmaceutických a technologických akcií použil poměrně neobvyklý poměr cena/výzkum (tržní kapitalizace vydělená výdaji na výzkum a vývoj). Za nejlepší nákup považoval poměr menší než 5.

Studie návratnosti akcií mezi lednem 1976 a červnem 1995 podle něj ukázala, že v různých časových obdobích jsou módní různé investiční styly. Rozlišuje šest takových stylů: tři styly založené na hodnotových akciích (akcie s velkou, střední a malou tržní kapitalizací) a tři styly založené na růstových akciích (opět akcie s velkou, střední a malou tržní kapitalizací).

Nejoblíbenější styl je pro každé období mnohem vhodnější než nejméně oblíbený styl. Fisher se snažil zjistil, jaký investiční styl v který okamžik použít. Vždy totiž existuje riziko, že pro danou dobu zvolíme nevhodný investiční styl, což se nám může prodražit.

Fisher se rozhodl zvýšit své šance tím, že pro své portfolio používal 4 investiční styly. Tím eliminoval riziko, že celé jeho portfolio spadne do nesprávného investičního stylu. Pro správný výběr investičního stylu se Fisher zaměřuje na ekonomické ukazatele jako jsou mezinárodní úrokové sazby a na rozdíl mezi krátkodobými a dlouhodobými úrokovými sazbami.

Když globální výnosová křivka přestala růst, začalo období růstových akcií. Pokud výnosová křivka strmě rostla, byl čas na hodnotové akcie. Struktura výnosu není jedinou proměnnou, kterou Fisher bere v úvahu. Důležité jsou také další ekonomické ukazatele, jako je vývoj světového hrubého domácího produktu a inflace.

Fisher také věří v takzvaný prezidentský cyklus. Dle něj si akcie v prvních dvou letech nového vedení vedou mnohem hůře než v posledních dvou letech. Je tomu tak proto, že první dva roky jsou zpravidla ve znamení mnoha změn (nový politický směr, změna daní atd.). Investoři jsou tedy opatrnější a vyčkávají.

Fisher s postupem času měnil svůj investiční přístup. Věřil, že pokud se nějaký přístup či strategie stanou populárními, začne jejich efektivita klesat. Abychom porazili trh, musíme být o krok napřed před ostatními a používat metody, které ještě moc lidí nepoužívá.

Následující kritéria pro výběr akcií vycházejí z prvního vydání jeho známé knihy „Super Stocks“. O velké části z nich jsme již hovořili:

Fischer se zajímá o akcie, které splňují výše zmíněná kritéria.

„Super akcie“

„Super akcie“ však musí splňovat přísnější kritéria:

V letech 2001 až 2011 jeho investiční metoda přinesla 38,2 %, zatímco index S&P 500 vzrostl o 34,9 %. Za zmínku také stojí jeho akciové tipy, které zveřejňoval v časopisu Forbes. Za rok 2009 si jeho akciové tipy vedly o 24 % lépe než index S&P 500. V roce 2010 tento index předčil o 5 %. To jsou skvělé výsledky. Pokud chcete sledovat, které akcie Fisher pro své fondy nakupuje, můžete tak učinit na gurufocus.com, případně sledovat jeho články v časopisu Forbes. Fisherova kritéria si můžete vyfiltrovat sami například díky finviz.com a podívat se na aktuální zajímavé akcie.

 „Bohatství vybudované z neúspěchu je opakujícím se tématem finanční historie“.